Profil střediska

V této sekci se dočtete vše o současné činnosti střediska Hiawatha, jeho historii a významných osobnostech z naší historie.

Představuje seStředisko Hiawatha

Skautské středisko Hiawatha Brno (dříve známé také jako 13. středisko v Brně) je součástí celostátní české skautské organizace Junák - český skaut, z. s., která v dnešní době má přes 60 tisíc členů a každým rokem roste. Středisko jako základní organizační jednotka zodpovídá za činnost sedmi skautských oddílů. 

Vedení střediska

V čele střediska stojí vedoucí střediska se střediskovou radou, složenou z vedoucích oddílů a volených členů rady. Hladký a bezproblémový chod střediska zajišťují jmenovaní zpravodajové  - výchovní zpravodajové, hospodář, správci majetku (srub v Lužánkách, základna Strážná a sklad) a IT zpravodaj. Kontrolní činnost v oblasti hospodaření zajišťuje volená tříčlenná revizní komise.

Vize střediska

Činnost střediska Hiawatha a skautských oddílů vychází z cílů a metod světového skautského hnutí a ze zásad zakladatele čs. skautingu Antonína Benjamina Svojsíka. Cílem výchovy je všestranný rozvoj osobnosti, zakotvení zdravého životního stylu častým pobytem v přírodě, výchova k uvědomělému a aktivnímu občanství, rozvíjení schopnosti řešit neobvyklé situace. Naši členové se učí samostatnosti, čestnosti, pravdomluvnosti, věrnosti, šetrnosti, pomoci slabším a potřebným, ochraně přírody, úctě k rodičům a k vedoucím, veselé mysli a přátelství.

Činnost

Ve středisku se scházejí kolektivy družin nebo oddílů jednou týdně na dvouhodinové schůzce, jejíž náplní je skautský program v celé šíři (hry - smyslové, didaktické a sportovní, rukodělné práce, nácvik nových znalostí a dovedností, zpěv, ideově - mravní výchova, příprava na výpravu. Jednou až dvakrát za měsíc je pořádána víkendová jednodenní nebo vícedenní výprava s přenocováním na základnách, v létě v přírodě pod stany. Podrobné informace najdete v sekci Oddíly.

O svátcích a vedlejších školních prázdninách (podzimní, zimní a jarní) jsou výpravy vícedenní. Závaznou součástí a vyvrcholením celoroční činnosti oddílů (celoroční program plynule pokračuje) jsou o hlavních prázdninách letní stanové tábory. Ty si připravují a budují skauti a skautky převážně sami, pro vlčata a světlušky je připravují jejich vedoucí za pomoci ostatních činovníků střediska a rodičů dětí).

Krátce z historie

Středisko Hiawatha v Brně bylo vzniklo v roce 1921, kdy František Pozdíšek založil první „chlapeckou třináctku“ (13. oddíl). Brzy na to vznikla i „dívčí třináctka“ a středisku se v meziválečném období poměrně dobře dařilo.

Zvrat ale nastal s příchodem 2. světové války, kdy byl skauting pro nevhodné protirežimní myšlenky od roku 1940 zakázán. Na válku navázala další nesvobodná doba, a tak se stalo, že bylo skautské hnutí s krátkými přestávkami až do roku 1989 rozpuštěno či přímo zakázáno. Skauti se v těchto obdobích zapojovali do odboje (2. sv. válka) nebo se práci s mládeží v duchu skautských ideálů věnovali skrytě pod hlavičkou jiných organizací (během komunismu). To se týkalo i našeho střediska.

Po Sametové revoluci bylo naše středisko spolu s dalšími obnoveno a opět se věnuje naplňování skautských myšlenek. Díky neutuchajícímu zájmu o skauting se nám podařilo založit nové oddíly. Kromě úspěchů na poli výchovy se intenzivně věnujeme i získávání a údržbě kluboven, základen a tábořišť jakožto nutného zázemí potřebného pro práci s mládeží.

Podrobnější historický exkurz a medailonky významých osobností nabízíme na této stránce níže.

Časopisy

Středisko ve své historii vydávalo několik různých časopisů, které informovaly členy o dění. V nejúspěšnějších dobách (2. polovina 90. let) byly ve středisku vydávány současně až 4 periodika v souhrnném nákladu několika set kusů. Více se dozvíte na stránce Časopis.

Financování činnosti

Náklady spojené s běžnou činností dětí v oddílech (výpravy do přírody, letní tábory, soutěže, tréninkové akce - např. cvičení v tělocvičně, plavání) si hradí děti z větší části samy. Na společné výdaje platí děti i dospělí členové a vedoucí dětí (činovníci) celoroční příspěvky s možností zohlednění sociální situace rodiny.

Magistrát města Brna a zastupitelstva některých městských částí skautským střediskům na režijní náklady a podle svých možností na některé náklady přispívají, např. na nájemné, elektrickou energii apod. Dále mohou podporovat některé projekty, např. zřízení nového letního tábora, doplnění vybavení táborů inventářem, atp.

Historie střediska

Historie našeho střediska

13. středisko patří k nejstarším skautským střediskům v Brně vůbec. Již za První republiky byl založen chlapecký oddíl, který byl po celou dobu existence jakousi kostrou budoucího střediska a udával tempo a ráz. Během 2. světové války, ač v ilegalitě, nepřestal početný oddíl skautů fungovat a dokonce pomáhal v odbojové činnosti. Po skončení války se oddíl (díky skvělé pověsti) rozrostl a kolem něj vznikly oddíly další (vlčata a skautky), čímž daly roku 1948 vzniknout dnešnímu 13. středisku.

To však bylo dva roky poté zrušeno tehdejším režimem, skautská činnost se dostala pod zákaz a skautské oddíly se musely přeměnit v pionýrské tábornické oddíly (PTO). Pod PTO (avšak s poněkud odlišným programem) fungovaly třináctky, jak si tehdy nemohly říkat, až do jarní oblevy roku 1968, kdy činovníci okamžitě využili příležitosti a středisko obnovili. V té době sestávalo ze čtyř oddílů (vlčata, světlušky, skauti, skautky), všechny z nich nesly rovněž číslo 13.

Avšak skautování se netěšilo moc dlouhému trvání, nedlouho po dokončení namáhavé rekonstrukce klubovny v roce 1971 byla činnost opět striktně zakázána a oddílům nezbývalo, než se rozpustit. Nicméně ty se nevzdaly: pouze se přesunuly pod Turistický oddíl mládeže (TOM) při TJ Tesla Brno, kde jim prostředí vyhovovalo dokonce lépe nežli v pionýrských oddílech během předešlých dvaceti let. Vychýlení od skautských programů bylo minimalizováno.

A v tomto stavu jsme se dočkali revoluce, po níž byla třináctka téměř okamžitě obnovena, dokonce s ještě větším počtem členů a oddílů. V roce 1994 se od našich 13. oddílů oddělily tři oddíly, z nichž dva vytvořily 6. středisko "A je to!" pod vedením Bedřicha Horného Naba. Třetí oddíl se přidal k vodáckým skautům.

Počátky a válka (1921–1945)

Dne 13. prosince 1921 byl bratrem Ing. Františkem Pozdíškem založen 13. chlapecký oddíl, tehdy příslušící pod první skautský sbor Brno (od roku 1932 pod druhý). Ve vedení oddílu se vystřídalo mnoho významných postav tehdejší brněnské skautské scény: Ing. František Hanzelka – Sup Bělohlav, Ing. Eduard Ulbricht – Ataman, Ladislav Nosál – Čuňál a mnozí další. Od roku 1928 při oddíle fungovala i smečka vlčat, tedy mladších členů, pod vedením Huga Rosendorfa. Ten s ní později odchází a 13. smečka vlčat je později obnovena až těsně před druhou světovou válkou.

Oddíl zasáhla 2. světová válka v klubovně v průjezdu hotelu Passage (dnešní Slovan na Lidické ul.), kde bylo díky frekventované trase skvělé místo pro získávání nových členů. Nicméně místnost nám byla odebrána a činnost zakázána. Poslední tehdejší tábor se uskutečnil u Budišova u Třebíče. Byl Němci nedlouho po zahájení rozpuštěn (a potají dokončen v budišovské škole). Junák byl nadobro rozpuštěn v říjnu 1940 z nařízení říšského protektora.

Nicméně na chodu oddílu to nemělo nijak fatální dopad: stal se součástí různých čtenářských kroužků a později různých skupin mládeže Národního souručenství. Během války se tajně scházelo vedení (Mrož, Kuliš, Navrátil, bratři Koldovští a další) a členové různě na hřištích, sekretariátech MNS a popřípadě i v bytech vedoucích. Výlety do přírody si naprosto zachovaly skautskou ideu.

Od podzimu 1943 byl náš oddíl zapojen do ilegální organizace Odboj české mládeže, během bombardování Brna o rok později se jeho členové prokázali být velice užitečnými při pomoci při zachraňování lidí z trosek. Po kapitulaci vojsk Osy dokonce zastoupili kurýrní službu. A to všechno za nedostatku jakéhokoliv majetku a cvičného materiálu, který zůstal v zabavené klubovně.

Obnovení a opětovný zákaz za totality (1946–1989)

Po skončení války se 13. Bo téměř ze dne na den obnovilo, a to v nové síle. Během ní totiž oddíl nabyl na důvěře mezi lidmi a příliv nových členů musel být dokonce omezován. Vedle chlapeckého oddílu nově vznikl i 13. roj světlušek a 13. oddíl skautek pod vedením Aničky Machové a dohromady byly oddíly schopny pojmout na 250 nováčků. V tomto období byla situace našich oddílů více než dobrá, vydávaný zpravodaj TŘINÁCTKA dokonce konkuroval ústředně vydávanému časopisu Skaut-Junák. Ustanovila se Velká oddílová rada, která čítala členy vedení všech šesti „čet“ po třech družinách s 12 členy.

Roku 1948 se oficiálně obnovilo 13. středisko Junáka Brno, které od té doby funguje (s velkými přestávkami za totality) s téměř stejným konceptem až dodnes. Roku 1950 však byla skautská činnost prohlášena za ilegální a nám tedy nezbývalo, než se zkroutit, upravit své programy a přejít pod pionýrské oddíly. Ty byly vytvořeny při ZDŠ Kotlářská, kde našli naši vedoucí oporu v několika učitelích a dokonce si vymohli výjimku oddílu s dětmi z různých tříd. Klubovna byla tehdy zbudována z obchůdku s výlohou na Kotlářské ulici.

Pod PTO setrvala třináctka dalších skoro dvacet let, během nichž se – jak jen to šlo – snažila prosazovat skautské ideály, i když ty byly notně zakamuflovány v komunistické roušce. Středisko bylo obnoveno (pod skautem) v roce 1968 a jalo se rekonstruovat svůj srub v Lužánkách. Nicméně tlak husákovské normalizace stále sílil a sílil, až jsme byli v roce 1971 ze srubu vyhozeni a znovu zakázáni. Na den výročí založení pionýra jsme podali písemné vystoupení z této organizace, jelikož jsme nechtěli svým členům neustále křivit páteře, a vytvořili jsme vlastní Turistické oddíly mládeže při TJ Tesla Brno.

Zde jsme měli na postu předsedy přátele ve straně, takže bylo našim TOMům umožněno vést program téměř skautský, pouze s pozměněnými názvy. Za kroj byla vyměněna zálesácká košile s třásněmi a za skautskou lili Setonův oheň. A takto jsme se dočkali Sametové revoluce.

Činnost po revoluci (1990–dnes)

13. středisko junáka Brno bylo obnoveno na konci roku 1989, téměř bezprostředně po revoluci. Během následujícího roku se počty opět rozrostly, i přes to, že dva oddíly nepřestoupily z TOMů a zůstaly mimo skautské ideály. Začali se totiž vracet někdejší členové, kteří se z různých důvodů nemohli zúčastňovat činnosti za totalitního režimu a přicházeli členové noví.

V roce 1990 mělo naše středisko 9 oddílů: šest třináctek (vlčata, světlušky, skauti, skautky, roverský kmen a klub oldskautů a oldskautek) a ještě 18. chlapecký, 7. a 23. dívčí oddíly. Dva z těchto tří oddílů ale roku 1993 vznesly návrh, že by chtěly stát samostatně, a tak jim o rok později bylo umožněno vytvořit 6. středisko. Zároveň se 7. DBo „Dračí sedmička“ kvůli svým zájmům přidala k vodáckému oddílu, a tedy rovněž odešla ze třináctky. Tam tím pádem zůstalo opět jen šest oddílů, všechny s číslem 13.

Od té doby se středisko se střídavými úspěchy drželo na poli brněnského skautingu, v různých obdobích mělo více či méně členů. Mezi roky 2011 a 2015 se středisku podařilo založit dva nové oddíly v brněnských Bosonohách (Fénix) a Popůvkách u Brna (Awen) a také připojilo 34. oddíl bývalého střediska v Brně-Žebětíně. V kategorii roverů a rangers se daří se střídavými úspěchy. Jako samostatné R&R kmeny posledních let vynikli Panteři (2004-2008) a Hurikán (2009-2011) a aktuálně pod oddíly ve středisku působí „Drunken Sailors“ (pánská část, od 2015).

Aktuálně (2018) tak středisko a jeho oddíly působí ve 4 lokalitách v Brně a Popůvkách. Celkem zastřešuje chod 7 oddílů mladších členů a jednoho oldskautského.

Naše středisko se kromě výchovy věnuje intenzivně i získávání zázemí pro činnost. Hned v roce 1993 byla dokončena generální rekonstrukce (spíše snad přestavba) srubu v Lužánkách, který byl pojmenován po duchovním otci Junáctví, A. B. Svojsíkovi. Do něj se přesunula veškerá činnost z předešlé suterénní klubovny na ulici Veveří, kde naše oddíly sídlily během působení v TOMech. Navíc se nám podařilo vybudovat mezi lety 2001 a 2004 základnu Strážnou poblíž Lelekovic, která nám skýtá naprosto skvělé zázemí pro mimoměstské akce.

V roce 2015 se podařilo obnovit provoz horní klubovny po požáru z roku 2011. Ještě téhož roku byla také získána pro středisko nová táborová louka na řece Oslavě kousek od Oslavan. A konal se na ní první tábor. Na podzim 2016 získalo do dlouhodobého pronájmu budovu a bývalý myslivecký areál vhodné pro vybudování základny v Brně-Žebětíně. Díky nasazení všech členů a přátel střediska se ji podařilo zprovoznit již v září 2017 a dát jí jméno Bažantnice (podle dřívějšího chovu bažantů).

Závěrem...

Díky této mnohaleté tradici se snad můžeme řadit mezi nejproslulejší junácká střediska v Brně. Vzhledem k našemu působení v odboji za 2. světové války a ilegální činnosti v období totality se dá říci, že není až tak jednoduché vymazat naše skautské ideály a že k nim budeme vést naše členy ještě pěknou řádku let. 

Významné osobnosti střediskové historie

Za více než 90 lest historie našeho střediska se nejen ve vedení střediska či jednotlivých oddílů vystřídalo mnoho významných osobností. Některé z nich jsou popsány níže: 

František Hanzelka – Sup Bělohlav

Jeden znejvýznamnějších brněnských skautských činovniků se narodil na úplném sklonku 19. století. Stal se členem první brněnské družiny Kukaček pod vedením Josefa Tvrdého. Zúčastnil se prvního letního tábora brněnských skautů u Lelekovic roku 1916.

Po návratu zvojny roku 1919 vedl tábor u Mohelna, později vedl 4. a pomáhal při zakládání 5. brněnského oddílu. Zároveň byl činnýın vůdcem v Sokole a zpočátku se snažil o spojení Junáka s touto organizací, což mu ale později Svojsík rozmluvil.

Dne 1. listopadu 1926 převzal vedení třináctého oddílu, s nímž byl roku 1929 na celosvětovém jamboree u Birkenheadu. Později vedení předává a stává se župním zpravodajem Junáka pro Brno, později oblastnim velitelem a od roku 1968 dokonce mistonáčelní kem pro Moravu.

Za činnost za války, během níž zůstává včele brněnského ilegálního skautingu, posléze získává bronzový Junácký kříž „Za vlast 1939-1945“.

Přezdívku Sup si vysloužil svým puntičkářstvím a neostýchavostí k již „zabitým věcem", tedy neřešitelným problémům. Přídomek Bělohlav získal srostoucím věkem. Skautsky je František Hanzelka činný od roku 1915 až do roku 1970, o sedm let později umírá.

Jan Navrátil – Cvrček

Prvního dubna roku 1922 přichází do rodiny Navrátílů z Kroměříže již pátý potomek, malý Jeník. Kvůli otcovu živobytí se rodina stěhuje na Veselou ulici do Brna, kde jsou pro vazače knih lepší podmínky. V otcově podniku, kde nechává své knihy tisknout i Velen Fanderlík, nestor brněnskěho skautingu, se Jenda seznamuje se skautskou tematikou a nechává se jí nadchnout. Velen mu radí, ať zkusí oddíl sídlící u hotelu Passage. Roku 1934 tedy Jan Navrátil vstupuje do 13. chlapeckého oddílu. 

Již roku 1938, ve svých šestnácti letech, vede Cvrček, jak mu později říkají, vlčata. Přes válku setrvává ve vedení oddílu a zapojuje se do odboje; následně je krutě vyslýchán, ale mlčí. Za činnost za války mu náčelnictvo posléze uděluje bronzový Junácký kříž „Za vlast 1939-1945“. 

Po osvobození je Cvrček samozřejmě u obnovy oddílu, vede rotu vlčat. Po opětovném zákazu je jeden z těch členů vedení, kteří se tajně stýkají. Později se svou ženou Líbuší (vůdkyně Balunka) zakládají Pionýrské tábomícké oddíly při ZDŠ Kotlářská, kterou navštěvují obě jejich děti, Ivo a  Zorka.

Od té doby je Cvrček de facto neustálým vůdcem střediska - během obnovení, za zákazu a přechodu pod TOM, a za opětovněho obnovení - až do roku 2003,  kdy vedení ze zdravotních důvodů předává. Jeho zásluhou je například dvojí stavba srubu v Lužánkách, stavba základny Strážná a mnoho jiných aktivit jako časopisy, soutěže, tábory, akce... Ale především chod celého střediska. 30. listopadu 2007 nás bratr Cvrček navždy opustil.